Dobrý den Vítejte, dnes si řekneme
něco o HTML 5. Zejména o tom, co to vlastně je,
a proč se raději neučíme o HTML 1. Takže, co je HTML? HTML je zkratkou pro Hypertext Markup Language. Markup jazyky jsou celkem běžné. Nejsou ale to samé, co programovací jazyky. Jsou to spíš jazyky, které používají tagy
k přidání anotací nebo korektur k dokumentům. V HTML tagy říkají prohlížeči,
kam chcete umístit nadpisy, obrázky, seznamy, odkazy, atd. Soubor .HTML je speciální typ souboru. Podobné speciální koncovky jistě
znáte z jiných typů souborů. Kdykoliv otevřete soubor s koncovkou .doc, váš počítač ví, že má k otevření
použít Microsoft Word. Pokud vidíte soubor s koncovkou .ppt, hele, to je soubor Power Pointu,
měl bych jej tedy otevřít v Power Pointu. Stejně tak když Váš počítač vidí
.html soubor, ví, že by jej měl otevřít v internetovém prohlížeči
jako je Chrome, Firefox nebo Safari. Váš prohlížeč umí tento soubor přečíst
a ví, jak jej zobrazit na obrazovce. Víc než to, tagy ze souboru html
umožňují čtečkám obrazovky a jiným asistenčním zařízením použít tagy k prezentaci informací novými a speciálními způsoby. Jazyk HTML je velmi podobný angličtině, takže mu budete rozumět,
i když o něm moc nevíte. Pojďme se podívat na příklady HTML souborů,
které jsem si pro vás připravila. Většina toho, co vidíte,
je běžná angličtina. "Tohle je důležitý nadpis" nebo "Ahoj!" "Přidám k tomu odkaz na stránku kurzu" Ale pokud se podíváte blíž, uvidíte,
že jsem přidala tyto drobné tagy které prohlížeč používá k tomu, aby tyto věty správně prezentoval. Tedy h1 je tag pro nadpis. Tento tag říká prohlížeči
"hej, tohle je něco opravdu důležitého". "Chci, abys to zobrazil větším písmem,
a také pokud někdo používá asistenční zařízení, chci, aby věděl, že je to něco důležitého." H2 také zobrazjue něco důležitého,
ale ne zase tak moc. Máme p tag pro odstavec a tady dole mám další tag,
a jako anchor. Tento tag říká: "nechci jen ukázat tuto informaci, chci ji navázat na jinou webovou stránku. A tady máme výsledek, který by zobrazil
jakýkoliv prohlížeč podle našeho kódu. Na začátku je učení HTML většinou o těchto různých tagách, které jsem Vám ukázala v tamtom souboru. Říká se tomu učení syntaxu. Učíte se, které závorky, lomítka a jiné znaky použít. Většinu času přemítáte: "Nezapomněl jsem na ten tag?" nebo "napsal jsem to správně"? Ale netrvá to dlouho. Zanedlouho získáte sebedůvěru a přestanete se obávat
o správnost svého syntaxu a namísto toho budete přemýšlet o semantice
nebo významu jednotlivých tagů. "Jak důležitá je informace, kterou chci předat a je tohle ten správný tag, který bych měl použít?" "Pokud si někdo prohlíží mou stránku,
najde to, co hledá?" "I kdyby neviděl text, mohl by se na stránce
zorientovat jen podle tagů?" Co se vlastně stalo s HTML1? Proč používáme něco, co se jmenuje HTML5? Řekněme si něco o začátcích. HTML jazyk byl vytvořen v roce 1990
jako způsob elektronického propojení různých dokumentů za použití odkazů. A od toho vznikla idea "sítě" spojení. Stalo se to tak, že vědci, kteří využívali internet k výpisu
seznamů jejich vědeckých dokumentů, a že by to byl dlouhý seznam, chtěli,
aby každý dokument byl nezávislý na jiném. A HTML umožnil způsob,
jak číst v jednom dokumentu a v rámci textu rovnou odkázat
na další vzrušující věděckou práci. Protože čtenáři HTML tehdy bývali lidé
jako můj táta támhle na obrázku v rohu, tedy jaderní fyzici, moc je nezajímaly věci jako barvy, obrázky nebo cokoliv nesouvisejícího s vědou. HTML byl zamýšlen jako jazyk fungující napříč platformami. A aby toto mohlo fungovat,
musel se jazyk obejít bez speciálních písem různých barev, nebo čehokoliv,
co bylo více o rozvržení než o obsahu. Nicméně v roce 1993 byl představen Mosaic
jako první grafický prohlížeč. A to znamenalo, že existuje první prohlížeč,
který přináší možnost zobrazování obrázků, a když se tak stalo, bylo kolem hodně debat ve vědeckých komunitách,
zda obrázky jsou nebo nejsou dobrý nápad. Průkopníci HTML opravdu chtěli jazyk nechat
jednoduchý a zaměřený na obsah, tak aby byl přístupný všem. Ale inovátoři řekli ne. Lidé mají rádi obrázky a rozvržení. Mají je rádi skoro stejně tak jako textový obsah. Takže vznikl boj o to, jak by se internet
měl od tohoto bodu vyvíjet. Takže po tom, co se Mosaic objevil,
používání internetu neuvěřitelně narostlo a víc a víc lidí jej začalo užívat pro komerční účely, namísto pouze vědecké práce. Mosaic ale měl i konkurenci ve formě Netscape, Internet Exploreru a jiných prohlížečů. To byl začátek něčeho, čemu říkáme "válka prohlížečů". Každý z těchto prohlížečů si vytvořil vlastní tagy, které fungovaly pouze v jeho prohlížeči. Byly to například marquee, kde mohl být posuvný text, blink, který fungoval jen na některých prohlížečích,
a na jiných ne. Některé tagy byly sice vyvinuty prohlížeči
a fungovaly i v ostatních prohlížečích, ale šly proti základní ideji HTML. Byly tagy jako font, center k posunutí
textu na střed, barva pozadí. Sice to nezní jako špatný nápad, ale některé počítače neměly přístup nebo schopnost zobrazit ty různorodé barvy, které měly jiné počítače. A to vedlo k vyobrazování některých velice ošklivých stránek. To také vedlo ke vzniku tzv. "Nejlépe se zobrazuje v" zprávě. Když jste si zobrazili stránku, bylo Vám hned sděleno, ve kterém prohlížeči byste si tu stránku měli nejlépe prohlížet. Jinak by Vaše zkušenost s prohlížením nemusela být optimální. Všichni tak trochu cítíme následky války prohlížečů
a "Nejlépe se zobrazuje v" i dnes. Častokrát když načtete stránku, zjistíte, že nemůžete plně užívat
obsah stránky, když používáte telefon, pokud nekliknete na odkaz na původní webovou stránku. Jak se to stalo? Jak jsme se dostali do bodu,
kdy různé prohlížeče nesouhlasí s různými rolemi, které by HTML mělo vykonávat? Tím se vracíme k původnímu nápadu,
že by nikdo neměl řídit internet nebo web. Nicméně některé skupiny zaujaly proaktivní roli a pokusily se to celé standardizovat. První takovou skupinou byla Internet Engineering Task Force, která se zaměřila na ideu, že by různé sítě
měly mezi sebou spolupracovat a jak by měly spolu fungovat. World Wide Web Consortium se zabývá HTML a jeho vývojem, chce vědět, které druhy tagů by prohlížeče měly nebo neměly podporovat. A nakonec jedna z posledních skupin, Web Accessibility Initiative, se snaží, aby lidé přicházející na síť jakýmkoliv způsobem, měli stejnou možnost si zobrazit její obsah. Tak takhle se vyvíjely webové prohlížeče. Mezi léty 1990 a 1994 bylo všechno
velmi jednoduché, založené čistě na textu. V roce 1993, jak jsme si řekli, se na scéně objevily obrázky a zaplavily internet. Nekompatibilita kódu s různými prohlížeči způsobila,
že se webové stránky rozpadaly a kódování bylo tehdy dost ošklivé. Na začátku roku 2000 se prohlížeče
vrátily zpět k ideji oddělění obsahu a stylu. A v roce 2005 se stalo standardem
používat soubory HTML, o kterých se učíme v tomto kurzu, pouze k tvorbě obsahu a CSS soubory pro úpravu stylu. Takže jak se postupně vyvíjely prohlížeče, vyvíjel se i jazyk HTML. Ve sféře počítačů a technologií to funguje tak, že kodéři a vývojáři jsou ti, kdo vyvíjejí tlak na vznik standardů. Takže když kodéři našli nové možnosti v kódování, prohlížeče se tomu musely přizpůsobit. Takže kde jsme teď? HTML5 je jazyk, který vznikl spoluprací mezi W3C a Web Hypertext Application Technology Working Group, a to, co vytvořili, jsou čtyři zásady, jak pracovat s HTML5 tak, aby jej podoprovaly všechny prohlížeče. První nápad byl, že všechny nové
vlastnosti by měly být založené na HTML, CSS, což je znakový jazyk, na DOM a JavaScriptu. Nic víc. Cílem bylo zredukovat potřebu jakýchkoliv
externích pluginů, což bylo vždy frustrující, když jste v prohlížeči zjistili, že si
neprohlídnete video, které někdo sdílel. Dalším cílem bylo, aby markup, či markup jazyk, mohly nahradit scriptování. Víc a víc vývojářů píšou kód tak, aby něco vytvořili, zbavili se nadbytečného kódování a nahradili jej jednoduchým funkčním tagem. A konečně, HTML5 by mělo být nezávislé na zařízeních. Nemělo by záležet, zda jste na svém telefonu, laptopu, PC nebo na čtečce obrazovky. Cílem je, aby všichni měli stejný přístup k informacím. Takže když se zamyslíte nad tímto videem, jsou jisté lekce, které si doufám zapamatujete. Tou první je idea, že HTML není programovacím jazykem, ale spíš způsobem, kterým prohlížeče překládají
dokumenty do sledovatelných webových stránek. Účelem HTML bylo usnadnit zobrazení
různých druhů obsahu. Obrázků, fotek, odkazů, seznamů. To všechno. Skrze historii internetu jsme zjistili, že když designeři něco chtějí
vytvořit, obvykle píšou nestandardní kód, kterým nutí prohlížeče k jeho zobrazení. Proto nyní vyvíjíme nové standardy v HTML5, abychom se vypořádali s požadavky, které lidé mají na webové stránky, a tím nutíme prohlížeče adaptovat se na nové standardy.